Příběh o šesti liškách
Z Prahy-Braníku se Pražské zvířecí záchrance opakovaně ozývali místní obyvatelé, že se jim po zahrádkách potulují mladé lišky. Což o to, to už není nic neobvyklého. Praha je plná zeleně, zdrojů a skrýší pro lišky ideálních, tyto však vypadaly na první pohled zbídačeně.
Ztuhlý postoj, urousaná, slepená a místy vypadaná srst znamená jasný problém. Prašivina. Bez včasné léčby by liščata čekala pomalá a útrpná smrt. Kontaktem by navíc mohla nakazit další zvířata, včetně psů.
Abychom jim mohli pomoci, bylo třeba dát síly dohromady s místními. Vstříc nám vyšla paní O. s manželem, kteří nám ochotně dovolili umístit na zahradu sklopec s návnadou a pohotově hlásili veškerý pohyb. Typický liščí zápach značil, že lišky si návnady všimly a vše je na dobré cestě. Jen vydržet. „Chytla se další!“, slyšíme nadšený hlas do telefonu.
Po dobu necelých dvou měsíců se podařilo postupně odchytat všech šest liščat, která jsme urychleně odvezli do záchranné stanice, kde se podrobila potřebnému veterinárnímu přeléčení. V pravou chvíli byla vypuštěna zpět na svobodu do pražské divočiny, která je jejich domovem.